Je zajímavé jak věta "Kdo si hraje, nezlobí" platí snad pro všechny živé tvory a ve světě koček je to obzvlášť pravdivé. Kočky, které tráví svůj den pobytem v uzavřeném prostoru, musí svoji energii nějak vybít. Během dne střídají svou činnost od líného povalování až po zběsilé nálety a běh po všech místnostech. Proto pokud se chceme vyhnout schozeným kosmetickým přípravkům, vylovenému akvárku, schovaným klíčům nebo dalším drobnostem, které se našemu mazlovi, samozřejmě nechtěně, připletou pod packu, měli bychom mu poskytnout příležitost maximálně si vyhrát.

K téhle katastrofě se schylovalo už dlouho. Snad ještě před mým narozením. Narodila jsem se totiž ke kocourkovi. Byla jsem prvorozená, tak měla mamka trochu obavu, aby mi domácí mazlíček ze žárlivosti neublížil. Ale Filípek byl inteligentní kocour a naopak sedával u mé kolíbky a hlídal mě. Takže co byste chtěli po ženské, kterou napůl vychoval kocour?

Představte si tuto situaci ? přišla na vás přirozená lidská potřeba a máte před sebou budku se suchým záchodem. Nedá se nic dělat, vstoupíte dovnitř a ihned vás ochromí nepříjemný zápach, všude poletují mouchy a stěny záchoda jsou špinavé... Nejspíše se otočíte a najdete si raději místečko v nejbližším křoví.

Že kočky jsou velmi čistotná zvířata, můžeme pozorovat už při narození koťat. Matka pečlivě dbá na čistotu v pelíšku i na čistotu svých potomků. Jazýčkem čistí koťátkům srst a zbavuje je všech drobných nečistot.

Když koťata povyrostou, začnou projevovat zájem o vše kolem a brzy začnou napodobovat chování matky. A tak přichází na řadu kočičí toaleta. Zpočátku kotě neví, k čemu tohle zařízení slouží, ale po vzoru své matky se usilovně snaží do toalety dostat. Tady už můžeme malému tvorečkovi pomoci i my. Uchopíme jej za tlapku a pomalu prohrábneme stelivo. Koťatům se stelivo líbí, zkoušejí, jestli není k jídlu nebo ke hraní. Je však lepší mít pro koťata druhou toaletu s nižším okrajem, nebo jim pomoci přiložením nějakého předmětu např. cihly nebo nepotřebné knihy, aby měla snadnější přístup. Koťata jsou učenlivá a brzy si osvojí hygienické návyky. Kotě, které dovršilo 12 týdnů věku, již samo používá toaletu a samo přijímá stravu. Je připraveno opustit svou matku a u nových lidí najít i nový domov.

Kočky dokážou být doslova neúprosné. Když jim něco přeletí přes nos, je s domácím požehnáním amen a majitel tohoto malého, ale velmi rozmarného tvora musí mít velký cit a diplomatický talent, aby obnovil harmonii a mír. Někdy stačí úplná drobnost, a už má kočka po náladě. Možná jsme svéhlavého čtvernožce jen přehlédli, když něžně naladěn loudil o pohlazení nebo s veškerým šarmem prosil o pamlsek.

Když o někom prohlásíte: "mají se rádi jako pes a kočka", nemyslíte tím, že spolu mají zrovna harmonický vztah, přesto pes s kočkou spolu mohou být kamarádi. Rozhodně si nemyslím, že je jejich nenávist k sobě vrozená, záleží jen na nás lidech, jak tato rozdílná zvířata usměrníme a umožníme jim žít vedle sebe, aniž by se navzájem pronásledovala. Kromě toho zvíře nemá vlastnosti jako my lidé - nenávist, zloba a zákeřnost, zvířata nemyslí jako lidé a ani tak nekonají, neměli bychom je proto polidšťovat. Na vlastní kůži jsem poznala, jak vypadá a může vypadat takové soužití psa a kočky, začátek byl hororový, ale nevzdala jsem to.

Předení je kočičí hlasový projev, který patří pravděpodobně k nejznámějším a milovníka koček zcela jistě potěší ze všeho nejvíc. Má se za to, že vyjadřuje hlubokou spokojenost a lidem připadá předení uklidňující a příjemné. Spokojené kočky samozřejmě předou, ale v žádném případě nejde o jedinou příčinu tohoto typického kočičího chování. Stejně tak předou kočky, které jsou poraněné a trpí velkými bolestmi, nebo ty,které jsou zesláblé ,či dokonce umírají.

Otírání je snad jediná značkovací technika koček, kterou my lidé považujeme za přijatelnou a kterou si vykládáme jako projev náklonnosti. Je tomu ale opravdu tak? Toto kočičí chování pramení částečně z touhy udržovat fyzický kontakt s tvory, kteří jsou kočce blízcí, ale svou roli zde hraje i další aspekt, ?vítání?.

Když se řekne řeč, obvykle si to spojíme se slovní komunikací, která je základem našich lidských interakcí. Ve světě koček je však řeč mnohem komplikovanější a skládá se z hlasových a nehlasových složek. Kočky sdělují informace pomocí zvuků a vědci odhalili šest základních signálů, které jsou pro malé kočkovité šelmy charakteristické - syčení, prskání, předení, vrčení, mňoukání a vřískání. Použití těchto šesti zvuků závisí na situaci a jeden zvuk se může během konkrétního setkání změnit pomocí smíšeného signálu v jiný.