Taky se mi pořádně zamlžili oči... doufám, že najdete druhého Filípka a doufám, že majitel ovčáků bude náležitě potrestán. Přála bych mu mnohem horší trest, než pravděpodobně dostane od státu, nicméně věřme tomu, že Boží mlýny melou, možná pomalu, ale melou..... 

www.aisha.topic.cz      
http://ahsia.rajce.idnes.cz/      

Dobrý den.

Váš příběh mne dojal až k slzám, je mi velmi líto, co se Vám stalo. Věřím, že v útulku najdete dalšího báječného pejska, jedinečného a vděčného za lásku, kterou mu dáte.  

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

 já bych našla dobrého ortopeda a nebo bych nechala psa operovat na Jaggy

www.salon-denis.cz

Dobrý den,

chtěla bych si popovídat o životě s mým milovaným pejskem Filípkem.

Pocházím z vesnice, kde snad na každém dvorku štěkával nějaký pes. Patřili k chalupě, stejně jako slepice a jiná vesnická havěť. I v naší rodině vždy nějaký pes byl, ráda jsem si s nimi hrávala, těžce snášela jejich nemoci, nebo dokonce smrt, ale nikdy to pro mne nebyla až tak veliká tragédie. Všichni naši pejci pošli ve vysokém psím věku, umřeli v klidu mezi svými lidmi, dokonce jeden malý Voříšek při spánku na sluníčku.

Po odchodu z domu, jsem začala bydlet v bytě, kde se žádné zvíře (až na rybičky) nenacházelo. Ani jsme to nehodlali měnit. Všechny naše děti jsou alergici na srst, a tak to ani nebylo žádoucí. Vždy jsem preferovala  až snad přemrštěný pořádek, sterilní čistotu, což s chlupatým miláčkem asi ani není možné.

Ale nikdy neříkej nikdy. Bude to asi 8 let, co se v mém bydlišti začal potulovat pes. Špinavý a protivný, vnucoval se, budil strach svým pronikavým štěkotem. "No, zase ti Pražáci, proč si psa řídí, když se pak o něj nepostarají," hubovali místní obyvatelé a žádali starostu, ať s tím něco dělá. "Takhle to nejde, musí se dát uspat, než někomu ublíží" mínili někteří. Pejska si všimly i děti z místního dětského domova a zželelo se jim ho. Pojmenovali ho Filip a rády by ho měly v domově napořád. Přinášel jim určité rozptýlení ze stereotypu domova, ale na psa neměly děti dobrý vliv. Každý chtěl být jeho pánem, každý dával jiné a jinak povely, z čehož byl pejsek zmatený a stával se agresivním. Děti  mu nosily jídlo, dokonce ho občas tajně braly na noc do pokoje. Jaký to byl pak šok pro noční vychovatelku bude asi všem jasné. Při noční obchůzce se na ni vyřítil zuřivý pes, štěkal tak, že vzbouřil celý domov.  "A dost. Ten pes musí pryč! " zlobili se i vychovatelé v dětském domově, ve kterém i já pracuji. Tentokrát jsem poprvé zpozorněla. Proč má strádat někdo, kvůli někomu nezodpovědnému? Zrovna v tu dobu se vrátila dcera z Anglie, která je velká milovnice pejsků.  Při večerní diskusi přišla řeč i na opuštěného pejska. Došli jsme k závěru, že se musí začít hledat majitel. 

Druhý den večer, cestou ze služby, jsem si všimla, že ten odporný špinavec se drží za mnou. Zrychlila jsem, z obavy, že mne napadne. Vběhla do domu a přibouchla mu dveře před nosem. "Tak se na toho chudáka vandráka můžete jít podívat, sedí za dveřmi", řekla jsem, po návratu z práce. Dcera, z Anglie naučená, jak se psy zacházet, okamžitě běžela. "Ten je ale hubenej a vystresovanej, je tu něco, co bych mu mohla dát?" vrátila se s otázkou. Něco dobrého se našlo, nepohrdl ani mističkou s vodou. Najedl se a uložil se na rohožce před domem. Děti ho každou chvíli chodily pozorovat. "Mami, stále tam leží a asi mu je zima, nevezmem ho ohřát?" "Tak dobře, ale jen do chodby, aby nám nenanesl špínu", odpověděla jsem. Pejsek se uvelebil na staré dece v chodbě a my odešli nahoru do bytu. Po chvíli jsme zpozorovali, jak se bázlivě plíží k nám. Nikdy nezapomenu na ten prosebný o odpuštění žádající pohled. Tím mě úplně dostal. Ještě ten den jsme ho vykoupali a nespal sám ve studené chodbě, ale na svém místečku, které si vybral.

"Co kdybychom si ho nechaly?" ptaly se děti.  "Ani náhodou, třeba ho někdo hledá a schází mu a my zase budeme lítat po doktorech, až nebudete moct dýchat", řekla jsem. Tak jsme dali inzerát, zavolali do rádia, ptali se v okolí, ale nikdo pejska nehledal, anebo naši výzvu neslyšel, nečetl. Obcházeli jsme rodiny, zda by pejska nechtěli, ale ani žádný zájemce o psa se nenašel. Po pár dnech u nás se z Filipa stal krasavec. Pravidelně jedl, opět se dostal do kondice, měl krásnou černou lesklou hebkou srst, ty nejkrásnější psí oči, co jsem kdy viděla.  Sametové, černé tak, že skoro nebylo možné rozeznat panenky a jak se uměly podívat. Tu hloubku pohledu, to porozumnění, důvěra, chytrost, láska - to vše se nechalo z těch krásných očí vyčíst. Tak se stalo, že nám Filípek zůstal a ani s astmatem dětí to nebylo tak hrozné. Už více času stejně trávily mimo domov ve školách a na privátech.  Nakonec odešly všechny tři za zaměstnáním a my s manželem zůstali doma s naším krásným Filípkem. Pořídili jsme si vše, co je pro pejsky třeba - obojek, vodítko, košík, nechali pejska očkovat, odčervili ho, kupovali mu dobrůtky a kvalitní granule.  Když jsme vyrazili společně na vycházku, lidé  obdivovali, jeho krásnou srst, jeho hrdý vznešený postoj.  Stali jsme se pyšnými majiteli odstrkovaného tvorečka.

Filípek se projevil jako velice dobře vychovaný pejsek. Byl zvyklý žít v bytě, nikdy nic nezničil, nekradl. nehrabal na zahradě, protože se nerad  ušpinil a nerad se koupal. Koupání vždy přetrpěl, vždy se díval tak vyčítavě - "Proč mi to děláš, vždyť se tak snažím být čistý"? Nejraději s námi pobýval na zahrádce, miloval procházky přírodou, rád běhal po loukách a když se narodila vnoučata, projevila se i jeho láska k dětem. Rád se mazlil, dokonce se i rád choval. Když jsem byla doma, byl mi neustále v patách, stále mě hlídal, pořád musel na mne vidět.  Při odchodu do práce se smutně  loučil a o to radostněji mě vítal při návratu. Měl rád všechny členy naší domácnosti, ale já byla jeho vyvolená, které byl nejvíce oddaný. Byl to asi kříženec, ale nebyl to hloupý vořech, ale inteligentní pes, který snadno pochopil, co se po něm žádá. A jak se dokázal stydět, když neovládl své psí pudy a třeba odběhl dál, když vyčmuchal zajíce a pak byl za to kárán.  Neměl ale v oblibě druhé psy, především nesnášel vlčáky. Možná měl s nimi nějakou nepříjemnou zkušenost z doby, než se k nám dostal, možná měl nevyřízené účty z období kdy se již toulal v našem městečku. Nejevil ani přílišný zájem o druhé pohlaví. Snad jen jednou se zatoulal při "psím ženění". Když jsme v prvním roce vyrazili z bytu ven, štěkal na každého psa. Ale laskavým zacházením se postupně naučil, že ani na psy neštěkal, měl pouze jednoho nepřítele, který se mu stal osudným.

Byl u nás asi druhým rokem, když jme spolu měli nepříjemný zážitek. Pracovala jsem na obecním pozemku, kam jsem kdysi zasadila nějaké keře a květiny a pravidelně o ně pečovala.  Pozemek sousedí s naší parcelou. Filípek spokojeně ležel vedle mne, nic nenasvědčovalo nějaké pohromě. Najednou jsem měla pocit, že jsem zaregistrovala neobvyklý pohyb. Zvednu oči tím směrem a hrůza. Řítí se na nás dva velcí vlčáci. Filip se dal na útěk doleva, já s hrozivým křikem doprava. Vlčáci se na něj vrhli, jeden mu rval krk, druhý bříško. Ječela jsem a přes křoví a kořeny běžela pro pomoc. Naštěstí majitel psů byl za stromy, slyšel mě a psy odvolal. Ale Filípek vypadal hrozně. Zválený, kožíšek potrhaný, šlachy koukaly z ran a ke všemu nějak divně smrděl. "To je stresový hormon", poučil mě zvěrolékař po dvouhodinové operaci. Majitel vlčáků nás k doktorovi dovezl, uhradil operaci a slíbil, že psy bude lépe hlídat, že šlo vlastně o nešťastnou náhodu, protože nás přes stromy neviděl. Filípek se rychle uzdravil, a tak ani nebyl důvod se na nezodpovědného majitele zlobit, odpustili jsme mu to. Jenže tento pán se nepoučil, a tak občas bylo slyšet, co jeho hafani zase spáchali. Stále měli také tendenci pronikat na náš pozemek a vyřídit si to s Filipem. Protože v místě vniku na naši parcelu jsou komplikované majetkové vztahy - existuje tam území nikoho, kde se zbortil plot, rozhodli jsme se plot postavit, ať je zahrada čí buď, jen aby ti  vlčáci k nám nemohli. Zrovna tak jednali naši sousedé a provizorně opravili nezodpovědnému chovateli plot, protože ti psi lezli stále na jjejich zahradu a přes tu jejich k nám. Ale i zde byl problém. Naší zahradou teče  potůček. Je to hezké, mít na zahradě potůček, ale jak ho přehradit, aby se nezanášel a pak případně nezaplavoval?V létě byl potok zarostlý různými rostlinami, takže nebyl ani vidět, hůř bylo v zimě. když rostliny odumřely.

Čas běžel, až do loňského jara. Malý čtyřletý vnuk běhal po zahradě s Filipem na vodítku, syn s přítelkyní sekali trávu. Opět bez varování vlčák vtrhl na zahradu a napadl Filipa. Byl sám, tak byla pro Filipa větší šance na obranu. Syn byl na blízku, násadou vidlí vlčáka odháněl, ale ten Filipa nechtěl pustit. Bylo ohromné štěstí, že vnuk vyvázl bez poranění.  To už byl syn velice rozlobený, stěžoval si na obci, došel za majitelem, ale ten byl v tu dobu velice nemocný, takže mluvil jen s jeho manželkou, která se mu vysmála. Neuznala žádnou chybu, nestarala se o nápravu. Že by si měli opravit plot, že by mohli trošku přispět na úhradu operace, ji ani nenapadlo, naprosto to odmítla. V tuto chvíli jsme asi udělali největší chybu. Litovali jsme nemocného člověka, nechtěli mu přidělávat nepříjemnosti a starosti. A to se nám vymstilo. V pátek 10. 2. jsem vyrazila po obědě s vnukem a Filípkem na procházku. Zamířili jsme opět na zahradu, protože zde máme králíky, kterým jsme nesli vodu. Naše zahrada je veliká, jistě má přes dva tisíce metrů čtverečných, takže zde měl Filip dost místa na proběhnutí a vnuk na bobování. Uvnitř velké zahrady máme malou ohradu se zvířaty. Odvázala jsem Filipa z vodítka a pustila ho proběhnout a s vnoučkem pomalu šla k ohrádě se zvířaty. Byli jsme za stromy, když jsem uslyšela naříkání Filípka. Co jsem mohla běžela jsem sněhem tím směrem. Až jsem to uviděla. Dva vlačáci měli Filípka nacpaného v zamrzlém korytě potůčku a rvali ho. Chytla jsem vnuka a oba se běželi schovat do zvířecí ohrádky, která je hned vedle potůčku. Odtud z bezpečí jsem hrozivým hlasem začala řvát na psy. Po chvíli Filípka nechali a odběhli. Připotácel se zkrvavený za mnou. Krev z nej tekla, ale né nijak hrozivě, bylo poznat, že nožičky jsou v pořádku, nepochroumané, ale špatně dýchal, chrčel. Bylo mi divné, že není cítit stresový hormon. Protože jsem měla vnuka, tašku s věcmi, nemohla jsem Filípka nést. Asi bych ani dvacetikilového pejska na tu dáklu neunesla, jsem také astmatička. Pomalu se šoural za námi, smutně koukal. Potkali jsme starostu a protože už jsem byla hrozně dopálená, postěžovala jsem si na nezodpovědné majitele vlčáků. Ten slíbil okamžitou nápravu. Jak to dopadlo, dopadne nevím, ale co vím určitě, nám už nic nepomůže. Filípek mi umřel na operačním stole. Ti vlčáci mu protrhli bříško, přehryzli hrudní kost, poškodili plíce, nedýchal nosíčkem, ale trubicí na krku. Nemůžu se vzpamatovat. Co se mohlo stát, kdybych ho neodvázala z vodítka a běžel s ním malý kluk, koho bych dceři vrátila? Nemůžu se vyrovnat s tím, že umřel můj milovaný dobrý pes, který nidky nikomu neublížil, byl tak veselý, zdravý a spokojený. Oplácel nám všem velikou láskou a odevzdaností. Nemůžu se nepřestat obviňovat, že jsem neudělala vše, co jsem mohla - nebyla důsledná v naléhání na nezodpovědného člověka, brala ohledy na jeho nemoc, nežalovala na něj, nevymyslela nějaký lepší způsob zaplocení otvoru nad potokem, nechodila na zahradu, šla tam jindy,..... a tak dále. Asi vymyslím tisíc důvodů, co bylo špatně, co jsem mohla, kdybych...Nejvíc mě mrzí ta krutá smrt, ta bolest, co zakusil a já se s ním ani před operací pořádně nerozloučila. Konec jsem nečekala. Teď už jsem nebyla schovívavá. Na pána jsme podali žalobu. Filípkovi už to nepomůže, ale snad zachráním další pejsky, protože Filip není jeh oprvní oběť.  Možná by mi pomohlo najít nového Filípka. Nevím, jestli je dobře chtít stejného, protože asi stejný být ani nemůže. Ale kdybyste někdo věděl o pejskovi, který by byl černý, s velice hebkou jemnou delší a trošku vlnitou srstí, s bílou skvrnou na prsou, velikost kolem 55 cm, váha 18 - 20 kg, měkkýma hebkýma pleskacíma ouškama a hlavně se sametovýma očima, které budou tak černé, že nejsou vidět panenky, s hrdým držením těla, pronikavým hlasem - snad kříženec kokršpaněla se setrem, takový malý flat coated retrívr nebo hovawart, který by byl zvyklý v bytě, prosím ozvěte se mi. Třeba bych mohla najít svou dřívější rovnováhu a netrápila svým smutkem lidi kolem sebe. Děkuju Marie

bory

IMG_0102.JPG - 537,59 kB
Zobrazit  |  Uložit

IMG_0048.JPG - 724,90 kB
Zobrazit  |  Uložit

IMG_0049.JPG - 680,33 kB
Zobrazit  |  Uložit

 

 já bych to nestříhala, chloupky dorostou a do očí nepolezou , pokud je ostříháš budeš stříhat pořád,aby chloupky byly poslušné používá se gel na vlasy a pomáhá se chloupkům lehnout podél nosu

www.salon-denis.cz

Dobrý večer. Máme doma štěňátko yorkšíra (2 měsíce), fenečku

Strašně jí lezou do očí chloupky a tvoří se jí "ospalky". Můžeme jí to střihnout jako lajci? 

Budu ráda za všechny komentáře,

předem děkuji.

Lenka

Zdravím, ráda bych, aby tento Váš příspěvek byl vložen na www.muj-labrador.cz aby si více lidí od retrívrů přečetlo tuto Vaši smutnou zkušenost s CHS. Ráda Vás na webu Můj Labrador přivítám a jistě nebudu jediná, také se tam najdou lidé, kteří Vám rádi a věřím, že dobře, poradí s případným výběrem CHS vašeho budoucího pejska. 

Tedy neváhejte a přijďte za námi  

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

Jasně, nadpis je podvodný, obecně vzato, mě se to nelíbí vůbec, i když pravda, štěnda jsou moc povedená. 

www.aisha.topic.cz      
http://ahsia.rajce.idnes.cz/      

Na druhou stranu takhle vznikala všechna nová a dnes uznaná plemena .-)))

Ještěže tam je ten smajlík, už jsem se lekla, že to myslíš vážně... ;-)

haf, shiba

www.shibainu.cz

Tudíž ale už nadpis inzerátu je podvod, protože se nejedná o labradory ;-)

haf, shiba

www.shibainu.cz

Tenhle vrh není neplánovaný, čili fena nebyla neuhlídaná, ale cíleně připuštěná. Psi mají být asistenční, vybráno pár jedinců, zbytek půjde do nových rodin.... 

www.aisha.topic.cz      
http://ahsia.rajce.idnes.cz/      

Já jsem zase naša toto:

AUSTRALSKÝ OVČÁK/BORDER KOLIE

http://zvirata.bazos.cz/inzerat/10807144/Labrador-vicebarevny.php 

 http://www.milacek-phoebe.estranky.cz/

http://blackbubble.weebly.com/

QUEEN OF LEON

„CAO DA SERRA DA ESTRELA“ – ESTRELSKÝ PASTIERSKY PES

   TO NIE JE LEN „PES“, TO JE VÁŠ „ŽIVOTNÝ ŠTÝL“

Šľachtenie nových plemien psov podľa konkrétnych požiadaviek využitia čiastočne spôsobilo aj to, že už dnes je veľmi málo pôvodných plemien s typickými vlastnosťami a charakterom psa, bez civilizačných chorôb, degeneračných dedičných vád a reprodukčných obmedzení. Estrélsky pastiersky pes, jeden z mála pôvodných pastierskych plemien je naozaj všestranný. Po celé stáročia jeho pôvod strážilo Estrélske pohorie, ktoré sa nachádza priamo v srdci Portugalska a dosahuje výšku až 1500m. V tejto nádhernej, nedotknutej prírode dnes už Estrélskeho Národného Parku, v často drsných podmienkach sa dodnes zachovalo stále pracovne využívané pastierske plemeno s veľkým „P“. V minulosti bol a dodnes je využívaný hlavne ako pastiersky pes, ktorý je vystavený samostatným rozhodnutiam v naozaj nebezpečných a krízových situáciách. Ak by som chcela vytvoriť jednoduchý profil charakteru Estrélskeho pastierskeho psa, tak na 1. mieste by bola jeho bezmedzná a neotrasiteľná oddanosť jednému pánovi. Za svojho pána položia aj svoj život a to doslovne. Nič nemôže zlomiť ich nekonečnú lásku – len zmena majiteľa. A to je naozaj dôležité vedieť, že Estrelák je pes jedného pána! Ak sa pre neho raz rozhodnete, beriete zodpovednosť za jeho celý život! Na druhej strane vôbec to nie je obeť, naopak je to veľký dar. Estrelák vás bude vďačne chrániť spolu s vašou celou rodinou a majetkom. Je to nepodplatiteľný strážca, ktorý ale presne vie čo môže. Nikdy nezaútočí bez bezprostredného ohrozenia. Jeho výzor ale stačí na presvedčenie kohokoľvek, že jeho blízkosť nebude príjemná. A tak k osobnému kontaktu prichádza veľmi zriedkavo. Jeho vysoká inteligencia zaručuje správne riešenie situácie aj bez prítomnosti majiteľa. Preto sú dnes často používaný strážnymi službami na stráženie veľkých objektov a plôch. Rovnakou mierou ako vie byť oddaný a ochraňovať, vie aj milovať! Je nesmierne nežný k deťom a všetkým mláďatám pri dome. Veľmi si cení pochvalu a pohladkanie aj keď to nikdy násilne nevyžaduje. Sila ducha pôvodného pastierskeho plemena v ňom zabezpečuje veľa vrodených prirodzených inštinktov, ktoré u mnohých šľachtených plemien musíme dosahovať výcvikom. Preto výcvik Estreláka je obmedzený len na základnú poslušnosť. Čo nedokáže? Byť zákerný, agresívny, dotieravý, zaťatý alebo svojhlavý, utekajúci (nikdy neopustí svoje teritórium) a ani náročný na prítomnosť pána alebo vyberavý v potrave. Nie je veľmi veľký – ako napr. Leonberger – takže je pohyblivejší. Môže byť vďačne vašim parťákom na dlhé prechádzky alebo pri rôznych druhoch športu. Nehodí sa do bytu pred televízor! Najväčšou zbraňou Estreláka sú jeho hlboké oči. Znehybní s nimi nepriateľa a vy sa do neho zamilujete naozaj na „prvý pohľad“. Môžete v nich čítať ako v knihe, ukáže vám nekonečnosť svojej lásky a cudziemu silu a odvahu. Posúďte sami! Viac informácií nájdete na www.estrelamountaindog.estranky.cz alebo www.estrelskypastierskypes.websnadno.cz a www.farmarar.estranky.sk alebo na stredask@gmail.com. Osobne sa s nimi môžete stretnúť na našej farme alebomedzinárodných výstavách psov a klubových výstavách Moloss klubu Slovakia.

Zdravím, já bych doporučila z granulí : First Mate, Arden Grange, Canine Caviar. A na výběru stravy bych si dala opravdu záležet, je to jeden z hlavních faktorů v životě psa.  

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

Gratuluji ke krááásným úspěchům! Ale teda ta pošta... ach jo :( to je mi fakt líto. U nás naopak hledají brigádníky...

haf, shiba

www.shibainu.cz

po delší odmlce Vás tu všechny zdravím :-). Měla jsem kolotoč se štěňulkama, víkendy pořád někde na výstavách, tak jsem nestihala, štěňulky mám poslední 2 Borderky (kluky) a dva Australáčky kluka a holku. Výstavně dost úspěchů :-p. Klub.vítěz, Vítěz spec.výstavy, BIG na Krajské výstavě, BOB, CAC z BRNA MVP, BOB z polska + BIG 3.místo............Klárka několikrát na stupních vítězů v junior handlingu i vypujčenými psy. Už nechám toho chlubení, teď zase budu mít dost času - od 1.7. budu nezaměstnaná, pošta propouští :-((( 

VRRRR........             http://www.haliba.ic.cz/

fotogalerie:    http://haliba.rajce.idnes.cz/

Kdo hledá najde  

Je to tady na blogu.

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

Ukaž chovku a maminku.

Děkuji, mám velkou radost, teprve v pátek potvrdilo sono nějaké ty prcky, tak uvidíme, kolik jich bude, za 14 dní jdou na počítání a narodit se mají koncem července. Hlavně, aby byli zdraví a našli ty nejlepší pánečky!  

Napsala jsem to sem do blogu :)

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

No tak to gratulujeme a držíme palce i packy! A těším se na fotky ;-)

haf, shiba

www.shibainu.cz

Jako správná špionka jsi to našla . Nikde jsem se s tím nechlubila, až teď jsem to oficiálně zveřejnila, Denýsek bude hrdým tatínkem a už se moc na malé labradorky těšíme, jak píše Verča, budu babička  

Až se narodí, určitě se pochlubím fotečkama.

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

http://www.deni-bricol.cz

To víš, babička to nemohla zakřiknout :DD 

www.aisha.topic.cz      
http://ahsia.rajce.idnes.cz/      

Právě jsem našla v inzerátech štěňátka po Denýskovi. Přehlédla jsem nějaké Eviččino chlubení??? ;-)

haf, shiba

www.shibainu.cz