Poslední dobou se mi zdá, že se nás s Dájou smůla drží a nechce pustit... Jakmile jsme se vyhrabaly z kulhání a prvního hárání a mohly jsme zase začít naplno cvičit, všimla jsem si, že má Dájinka na břiše nějaké stroupky. Jelikož byla čerstvě odčervená a ošetřená přípravkem proti vnějším parazitům, vyrazily jsme opět směr veterina. Podle veta a seškrabů, které udělal, si Dájinka z některé procházky do lesa přinesla nějakou plíseň. A tak jsme dostaly šampon a roztok na nastříkání na kůži a zbavovaly jsme se plísně. Naštěstí se to na ostatní mazlíky nepřeneslo, ale i tak to bylo otravných 14 dní. I když - Dája byla z každodenního koupání doslova nadšená, na rozdíl od nás.

Kromě toho jsme ale využily několika krásných dní a vyrazily jsme na první letošní stopičky. Dája si na pachové čtverce vzpomněla bleskurychle a nadšeně vyčuchávala a hledala pamlsky. Jenže počasí nám přálo jen pár únorových dní a potom se zase zkazilo... A tak jsme pokračovaly v lehkém režimu a trénovaly jsme jen oční kontakt, základní postoj, chůzi u nohy, lehání a štěkání. Musím se přiznat, že je znát, že jsem Dáje ve výcviku poslední dobou hodně povolila - hlavně kvůli jejímu úrazu na začátku roku - a tak jsem teď občas potřebovala hodně trpělivosti. Naše hyperaktivní princezna se totiž zajímala o všechno kolem, jen ne o mě a o to, co má vlastně dělat. Takže jsme začaly zase jako u štěňátka - nejdřív jsme si zopakovaly všechno v klidu doma, potom na zahrádce, pak jsme se přesunuly na procházky a teď už konečně můžeme pomalu začít cvičit opět všude.

Dájinka konečně také zjistila, že i když jdeme ven, na cvičák, na procházku a nebo kamkoli jinam z bytu, bude po návratu "její" chráněnka Samantha stále doma - že ji nikdo neukradne nebo že se prostě nevypaří. Je úžasné, jaký má Dája k Sammynce nádherný vztah. Neustále ji opatruje, olizuje, hlídá, dělí se s ní o žrádlo a nechává ji spát u sebe v pelíšku, i když maličké Samantě je už 9 týdnů a Dájinčina péče se jí moc nelíbí. Původně jsme si mysleli, že Sammynku jen odchováme a najdeme jí novou rodinu, protože přece jen třetího psa jsme nechtěli, ale když jsme viděli, jak je Dája zamilovaná, neměli jsme to srdce dát Sammynku pryč. Tedy - oficiálně to svádíme na Dáju, ale pravdou je, že bychom to mrňavé jorkšíří dráče pryč dát prostě nedokázali. A tak u nás bude brzo hodně veselo.

Problém trošku byl, když k nám poprvé přišla návštěva - moje kamarádka, kterou Dájinka zná od malička a vždycky s ní dobře vycházela. Iva si ale chtěla malou Sammynku pochovat a to se Dáje vůbec nelíbilo. Jakmile kamarádka vzala Sammynku do rukou, Dája vystartovala a ošklivě na ní vrčela, dokud štěně nepoložila zpátky na zem. Museli jsme tedy Dájince vysvětlovat, že tyhle majetnické pocity jsou vážně nevhodné. Dnes už Dája nechává návštěvy Sammynku pochovat a do sytosti vymazlit, ale celou dobu pečlivě hlídá každý jejich pohyb a je připravená zasáhnout, kdyby se jí náhodou cokoli nelíbilo.

Na závěr vám ještě přidávám fotku Dáji, když je UNAVENÁ!!! Stává se to tak málokdy, že je to pro nás obrovská vzácnost a tak se prostě musím pochlubit...

 

 

Osobní stránky: darcy-monur.wbs.cz