11. 10. 2008 jsme se zúčastnili KPZ, které pořádalo KCHLS v Bobrůvce. Přemýšlela jsem, zda vůbec jet, protože už jedny podzimní zkoušky máme a tak se mi to zdálo zbytečné, ale jelikož jsme to měli zaplacené, tak jsem se rozhodla, že si alespoň "zatrénujeme". Navíc jsem se těšila na mnoho našich známých a přátel a tak jsme se vydali ráno na cestu.

Cesta ubíhala pomalu, jelikož místy nebylo na krok vidět přes hustou mlhu. Kulturní dům v Bobrůvce jsme lehce našli, kde již byli všichni páni myslivci a někteří z vůdců nachystáni. Zaplatil se poplatek za zvěř + střelce a šlo se k veterinární přejímce, jež byla ta nejpoctivější, co jsem viděla. Kontrolovalo se tetování, očkování, odčervení a poslouchalo se srdíčko psa. Vytáhla jsem si číslo losu 20, nasedlo se do aut a vydali jsme se na stanoviště.

Stále byla hustá mlha a tak jsem nebyla moc ráda, že jsme měli začít kačenou z hluboké vody, následně chůze a pak marking. S kačenou z hluboké vody jsme neměli žádné problémy, i když psi nebyli namočení, poté jsme šli na chůzi - ta vedla lesem, po lesní cestě. Posuzovala se velice přísně, pes se zpozdil: jen o krok a hned bod dolů. Denýsek ale krásně sledoval, napodoboval každý můj pohyb, tudíž jsme byli pochváleni (sama jsem měla z chůze strach, jelikož byl Deni plný energie a celý natěšený). Poté přišel na řadu marking v naprosté mlze, byla to značná nevýhoda, ale co se dalo dělat... Chodili jsme na řadu jako třetí. Sundala jsem Denymu vodítko, ale nedala povel zůstaň (má chyba), tudíž vyběhl podívat se na střelce, odpískala jsem ho, posadila a mohlo se začít. Pan rozhodčí počítal nejméně do 15 vteřin a bylo vidět, že čekal, zda ten "natěšený" pes nevyběhne - k mé úlevě nevyběhl a tak jsem Denyho mohla poslat pro kus. Bohužel po 15 vteřinách čekání a mlze si Deni již nepamatoval přesně a chvilku hledal, tudíž jsme dostali marking za 3.

Poté se přecházelo na vlečky pernaté a srstnaté. Denyho vlečku pernaté přeběhly srny, úplně mi ztuhla krev v žilách, když se na ně napíchl, za chvíli se ale hned vrátil k vlečce původní a za chvíli byl zpět s bažantem. Vlečka srstnaté také nebyla z nejlehčích, Denymu vedla kolem kopy hnoje a končila králíkem, jenž ležel u rybníka. Deny chvíli pobíhal kolem hromady hnoje, ale pak se "chytl" a krásně přinesl, páni rozhodčí pochválili přinášení, nos a temperament a my mohli pokračovat k nejobávanější z disciplín - a to slídění s dohledávkou.

Tam už stáli vynervovaní vůdci a říkali, jak jsou páni rozhodčí u slídění přísní, jak pes vyrazí pro kus přímo, tak za 0 a konec (měl se proslídit pás louky, ohraničený lesem a z druhé strany rybníkem). V té chvíli jsem si říkala - tady končíme. Přišla na nás řada, poslala jsem Denyho hledat a musím říct, pracoval nádherně, na každé písknutí reagoval, 2x jsem ho musela odvolat ze stopy a povedlo se, proslídil každou stranu, zašel přitom až do lesa. Poté přeběhl zálomek, vystřelilo se a než jsem došla k zálomku, tak byl zpět s kachnou. Páni myslivci se poradili a ohodnotili nás známkou nejvyšší, tedy za 4, z čehož jsem měla obrovskou radost.

Byl konec, všechno ze mě spalo, až na hlad, který jsme měli všichni. Šli jsme se najíst do Kulturního domu a už se jen čekalo na rozstřel a vyhlášení výsledků. Do rozstřelu šel GR a flat - marking. Ani jsem nečekala, že s jednou trojkou vůbec zasáhneme do titulů, o to větší jsem měla radost, když nás vyhlásili jako vítěze labradorů a zadali titul CACT. Dostali jsme pohár, chlupatého dummy a veliké gratulace a spousty polibků a objetí od přátel.

Největší poděkování patří Denýskovi, za to, že je, jaký je, že i když jsme začali s loveckým výcvikem (a vlastně celým aportováním) ve 3 a půl letech, tak mi dokázal, že na výcvik a učení nikdy není pozdě, stal se z něj lovecký pes tělem i duší a i když už je "starý" na získání dalších titulů, tak pro mě bude vždy můj šampion práce.

Ewiczce gratulujeme a posíláme za tento článek dárek v podobě knížky z nakladatelství Motto:

Mexická vlna