Psí chování se odvíjí od naučených stereotypů, které vy jako pán můžete ovlivnit, žádoucí chování umocnit, nežádoucí potlačit. Je ovšem hloupost, myslet si, že pes, který jde poprvé městem, sám vyhodnotí, že nesmí chodit středem vozovky, aby ho nepřejelo auto a sám se rozhodne k procházkám po městě používat chodník. To je velký omyl!

Pokud doma již máte pejska, který chodí bez problémů po chodníku a máte pocit, že by ho nikdy nenapadlo mezi auta vlézt a nikdo ho to nikdo neučil, zamyslete se nad tím, jak se to asi sám naučil. Takový pes totiž od štěněte jen kopíroval chování svého vůdce, který ke svým pochůzkám používal výhradně chodník.

Od "dětského" věku, pokud můžete, hledejte nejen lidské kamarády pro svého miláčka, ale i ty psí. Kde je nejspíš najdete? Na cvičáku! Žádná hra s páníčkem nebo jeho rodinou se nevyrovná hře mezi "svými". Na cvičáku vám také budou schopni poradit, jak odbourat negativní projevy vašeho psiska vůči jiným hafanům a naopak pokud váš puberťák nebude mít až zas tak moc vysoké sebevědomí, je dobré nejdříve zjistit, který čtyřnohý kamarád je mírnější povahy, aby vykuleného nováčkova hned ze začátku nevystrašil.

K tomu v některých městech fungují i psí školky. Právě tam se dá hovořit o socializaci do psí společnosti. Stejně jako se štěně muselo naučit žít s vámi v bytě nebo v domě, musí si osvojit i základní pravidla fungující ve čtyřnohé smečce. Ale i početnější skupině psů vždy velí člověk. Takže pokud dohlížíte na skupinu hrajících si štěňat nebo už odrostlejších puberťáků, buďte si jisti, že se najdou jedinci, kteří se začnou projevovat dominantně a ucítí potřebu ostatním to demonstrovat. Na vašem vyhodnocení pak závisí rozhodnutí, kdy do sporu vstoupit a udělat jako vůdce pořádek, a kdy se jedná jen o důrazný pokus daného jedince upevnit si postavení v kolektivu.