Tak si konečně pročítám tvůj článek, který ve v mnohém pravdivý. Bohužel ne vždy se nám podaří ve štěněti odhadnout jeho budoucí povahu, už proto, že s ním jsme vždy jen chvíli. U nás když jsme přinesli nové štěně, tak vždy cca měsíc trvalo, než si smečka zvykla. V té době se mi i kluci víc prali a bylo vidět, že jsou napjatí. Nejdřív mysleli, že je to návštěva, ale když se ukázalo, že je to napořád, byli z toho mimo kolej, než si zažili nová pravidla. Co je ale zajímavé, že na nově štěně neútočili, ale spíš se pouštěli do sebe. Jak píšeš, že pes musí být pro smečku nepostradatelný, tak tohle nejvíc odnesl Sidi. Prostě nebyl do počtu. Čaky po smrti naší fenky  nádherně přijal Tima, po 5 měsících přibyl Sidi a Čaky ho prostě nechtěl. Žárlil, žr si Timi už nehraje jenom s ním a když mohl, tak po Sidikovi vyjel. I když jsem to utínala, stalo se přesne to, čeho jsem se bála. Jakmile Sidi trochu dorostl, vrátil mu to i s úrokama. Už nečekal na útok, ale byl první. Musela jsem důrazně ukázat, že tady velím JÁ! a ne oni, jinak by to mohlo dopadnout špatně. A teď byla volba, kdo z nich bude vůdce, chtěli to oba. Cíleně jsem vybrala toho, kdo méně provokuje druhé psy. On k tomu nakonec směřoval sám. Situace se pomalu zklidnila, i když Čaky mu i teď rád zatopí. Nicméně, jak píšeš, je to hlavně tím, že mu např. dovolíme spát se synem v posteli, zatím co ostatní jsou ve svých pelíšcích a on naroste a je to. Někdy jsou to maličkosti, které ani nevnímáme a oheň je na střeše. Takže co můžu, preferuji jednoho i když ostatní miluji velkou láskou a hodně se jim věnuji.

Co ty na to? Možná je ještě něco nevidím a mohlo by je to zklidnit. 

Sidi

Pokud by si se snažila o rovnováhu v hiearchii ne jen že je to nepřirozené, ale ve psech to vzbuzuje neustálou ostražitost a zbytečnou agresi si vybojovat místo na slunci.

Psi se mnohem rači smíří s danou hiearchií. Prostě mají své místo jasné. 

Moc pěkný článek Azu

Před rokem jsem narazila na kvalitní na krevní linii a prostě jsem jí musela mít doma.Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistila že mám doma ustrašeného a bojácného psa který k tomu mému agresorovi (persině) moc nesedne.Přitom podle předků měla být ostřejší.  Jo chybama se člověk učí

pac Sína

V podstatě sis odpověděla sama. Je nutné, aby si pudl nemyslel, že je jeho postavení ohrožené. Musí mít své jisté jedině tak se pak uklidní a bude přátelský.

Švára by se měl uklidnit. Zbytečným stresem bude psa jen znervózňovat.

Jejda,tak to on je agresivní. Tak to by asi nebylo moc dobré,kdyby je nechali bez dozoru. 

Il nostro amore per gli animali si misura dai sacrifici che siamo pronti ad affrontare per loro. Konrad Lorenz

Já si taky myslím,že by si oba pejsci na sebe zvykli,kdyby si jich ostatní nevšímali. Oni sami se musí seznámit a i kdyby nebyli kámoši a nehráli si spolu,tak by se alespoň respektovali. To,že pudlík zavrčí na buldočka ještě neznamená,že ho pokouše. Mí rodiče si pořídili kocoura a všichni moji psi si na něj zvykli,každý jinak,ale snáší se .  

Il nostro amore per gli animali si misura dai sacrifici che siamo pronti ad affrontare per loro. Konrad Lorenz

Já jsem právě četla a taky to dodržuju(a u nás to funguje),že ve smečce existují pomyslné schůdky nadřazenosti,tzn. že musí být jeden pes vůdce a ti ostatní pod ním.Jen tak jsou v pohodě a nejsou vážné roztržky. Nežárlí,ví,že tak je to správně. Nejstarší feně dávám první misku s jídlem nebo odměnu a nikdy se mi nestalo,že by po sobě vyjížděly. Když má náladu hrát si jedna,hrajeme si.Doběhne druhá a přidá se taky,bez šarvátek....

I když je jen jeden pes v rodině,tak pro něj ty "schodečky" pořád jsou a on je ten poslední,za všemi členy rodiny. Musí být,pro jeho i celé rodiny spokojený život.

Il nostro amore per gli animali si misura dai sacrifici che siamo pronti ad affrontare per loro. Konrad Lorenz

Zaujala mě poslední věta článku ( mimo teda článku celého, který je super ). Mnoho lidí mi říkalo, že se právě máš k oboum psům chovat stejně a žádného neupřednostňovat...to pak že vede k žárlivosti a jeden po druhém mohou vyjet. 

Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.

                       www.deny-bricol.webgarden.cz