Proč někdo dává přednost psům a někdo kočkám? Vysvětlení je prý jednoduché. Psa si pořizují lidé, kteří jsou panovační, mají rádi, když věci fungují podle nich a nesnesou nikoho, kdo má vlastní názor. Také očekávají od ostatních vděčnost. Naopak kočky chovají lidé svobodného a uměleckého ducha. Rádi dávají bez nároku na odměnu. Proč tedy někteří lidé chovají psy i kočky zároveň? Že by vysvětlení nebylo až tak jednoznačné?!

Pes patří do šelem psovitých. Odedávna žije on i jeho předci ve smečkách. Smečka má svou hierarchii. V čele je vždy nejsilnější a určitě i chytrý pes. Tím pádem je jasné, že pro psa je přirozené poslouchat člověka. Pokud je pán na svého psa hodný a často i v případě, že není, dostává se mu od psa lásky, oddanosti, vděčnosti a přátelství. To ale znamená, že takový člověk svého psa vede a vychovává. Musí ho učit poslušnosti a nedovolit, aby se stal pes pánem ?smečky? - rodiny. Pokud jste někdo zažil sám situaci, kdy se pes stal ?vůdcem? rodinné smečky (ať už na vlastní kůži nebo zprostředkovaně), jistě se mnou budete souhlasit, že to byla minimálně nepříjemná zkušenost. Je nasnadě, že takový pes je jak pro lidské, tak i pro psí okolí nebezpečný.
A co kočky? Co o nich víme. Jejich domestikace probíhala velmi pozvolna. Rozhodně pomaleji než psí. V blízkosti člověka začaly žít až po tom, co přestal kočovat. Na rozdíl od psů stěhování nesnáší. I počáteční život s člověkem byl od psího odlišný. Kočky to vzaly čistě pragmaticky. Život v lidské blízkosti jim poskytl snadnější obživu. Ale spoustu generací žily v uctivé vzdálenosti. Určitě ne SPOLEČENĚ s člověkem. Studium kočky divoké je i v dnešní době velmi obtížné. Žije nadmíru samotářsky.

V minulosti byly kočky uctívány i zatracovány. Kolem r. 4000 př.n.l. byly kočky v Egyptě uctívány, mumifikovány?. Bohyně plodnosti Baset měla kočičí hlavu. Naopak ve středověku se tradovalo, že kočky mají nadpřirozené schopnosti, převtělují se do nich dobří i zlí duchové. Často v čarodějnických procesech byly souzeny kočky samostatně. A mnohé, zvláště černé barvy, byly upáleny společně se svými majitelkami, domnělými čarodějnicemi. Naopak kočky tříbarevné se těšily velké oblibě. Přinášely prý štěstí a ochraňovaly dům od požárů.

Další zajímavostí je, že pejskové se obvykle odebírají od fenky od věku 8mi týdnů. Návyku na čistotu je učí už nový majitel. Kdežto kočičky je možné podle chovatelského řádu odejmout až od 13 týdnů věku. Jednak je čistotě učí matka kočka a zároveň se společně se svými sourozenci učí lovu. Ze svého laického pohledu se domnívám, že u pejsků se předpokládá, že další dovednosti se naučí při dalším soužitím ve smečce. Kočičky naopak potřebují větší průpravu, protože jejich život je více nezávislý a samotářský.

Můžeme říct, že pes je ?od přírody? více společenský, vybavený na soužití přímo s lidmi či jinými zvířaty. Je předurčený pro vedení a ovládání druhými. A můžeme předpokládat, že pokud nám chybí projevy lásky náklonnosti a přátelství, od pejska se nám jich dostane ve velké a hlavně zjevné míře. Opak je spíše výjimkou. U kočiček došlo za tisíce let jejich domestikace k velkým změnám. Přesto zůstávají i nadále více samostatnými zvířátky. S ?vlastní hlavou?. Častěji se setkáte s jedinci velmi plachými, kteří budou žít vedle vás, ale ne s vámi. U koček se možná více lidé musí učit vypozorovat jejich projevy lásky. Musí se učit respektovat jejich nezávislost.

Dá se tedy říct, že pes je lepší než kočka? Nebo, že lidé, kteří chovají kočku jsou lepší než ti, kteří dávají výhradně přednost psům? Vynikají snad lidé chovající kočky uměleckým talentem, svobodomyslností, či čímkoli jiným? Možná ano, možná ne. Jen nějaká opravdu vědecká studie, by nám na toto mohla pravdivě odpovědět. Osobně si myslím, že něco na tom bude. Možná je ideální chovat psa i kočku. Každý z nich nás učí něčemu jinému. Např. pes důslednosti a kočka respektu. Samozřejmě obojí je důležité jak při chovu psa, tak i kočky, ale přece jen u každého jinou měrou.

Avšak úplně nejdůležitější je, že poctiví a láskyplní chovatelé psů, koček či dalších zvířátek jsou lidé, kteří mají v sobě nadbytek lásky, touhu o někoho dalšího pečovat, dělit se o svůj čas, peníze, byt?.. A tak i když nás možná některé odlišnosti dělí, tyhle vlastnosti a hodnoty nás více než spojují. A já nám všem ze srdce přeji, abychom se s našimi mazlíčky, mohli radovat a těšit dlouhá léta.

Jestliže jste četli a přemýšleli společně se mnou, určitě vás napadla spousta dalších zajímavých věcí na toto téma. Nebo máte vlastní vysvětlení. Nebo si myslíte, že to je snůška nesmyslů. V každém případě určitě nejsem jediná, koho váš názor zajímá. Tak nám udělejte radost a podělte se!!!