Jak a kdo nám přibyl do rodiny??

Byl to  sychravý deštivý den.Bylo 6. září 2011, v ten den k nám do rodiny přibylo opuštěné , vyhozené malinkaté , slepé štěňátko.Pamatuju si to jako by to bylo včera .

Ten den šel taťka  vyjímečně na vlak do práce pěšky ( chodí tak okolo čtvrt na pět ráno)  a už v těchto brzkých ranních hodinách  slyšel naříkání toho tvorečka , ale jelikož byla tma a  na nádraží se jde kolem řeky Svitavy, okolo které je křoví a v takových místech byvají příbytky potkanů,kun a myší ,tak si myslel že by to mohly být kuny,nebo potkáni.Celý den okolo projde moc lidí , ale nechápu , jakto že ho nikdo neslyšel, jak tam naříkal.

Večer, když se taťka vracel ( okolo pul osmé večer )

z  práce domů, opět uslyšel nářek toho tvorečka.

Už mu to nedalo se tam nepodívat,nahnul se tedy přes svodidla a toho tvorečka nabral do kšiltovky a sám asi nevěděl v tu chvíli, jestli je to kotě, nebo štěně,prostě s ním utíkal domů do tepla.Mamka už taťku  vyhlížela a já seděla s kamarádem Milanem v kuchyni a když viděla, že už jde, šla mu otevřít, teprve na schodišti poznali, že je to štěňátko,hned jí ho dal do náruče ,aby ho zabalila a nějak se o něj postarala.Naštěstí jsme měli zkušenosti s malýma, slepýma koťátkama,které jsme vypiplávali od slepoty, krmili jsme je ubrouskem, který jsme namáčeli v mléku ,tak jsme si řekli, že to taky nějak snad zvládnem, no nic jiného nám vlastně ani nezbylo ,přece ho nenecháme umřít.Zašli jsme za sousedkou ,která měla malou holčičku a dala nám trochu sunárku, tak jsme to naředili a pak jsme to dali do injekční stríkačky co nám zbyla po našem bývalém psovi , kterému jsme tím podávali antibiotika , jelikož nám ho někdo otrávil - podle veterináře jedem na krysy , ale zachránit už se nám ho nepodařilo. Naštěstí jsme ji měli schovanou, tak jsme ho krmili co dvě hodiny a malinký přestal naříkat byl zabalený v teple a naštěstí první noc proběhla bez komplikací.Druhý den se za mnou stavila kamarádka Andrea, kterou napadlo že by místo sunaru bylo lepší kozí mléko,ale to se tady špatně shání.Máme tady v Letovicích obchůdek se zdravou výživou, tak jsem se tam šla poptat po kozím mléku.Paní co tam pracuje tam sice neprodává kozí mléko, ale má známého,který jí ho dává a ona si ho dává do kávy.Tak nám každý den vždycky trochu odlila,tak jsme ho krmili tři dny kozím mlékem a maličký rostl a rostl.Pak nastal den D kdy jsme ho nesla k veterináři (10. září 2012) a ten mě mile překvapil ,když mi sdělil že existuje psí snuar a že štěňátko je v dobrém stavu.Domluvila jsem se  s ním na další návštěvě.Hned jsme vyzkoušeli psí sunar a bylo vidět že mu moc chutná a my jsme měli radost, že ho zasytil na delší dobu, že jsme k němu nemuseli chodit v noci co dvě hodiny,ale stačilo tak co tři až čtyři.Když se mu zvěčila tlamička, tak jsme přesedlali z injekční stříkačky na dětskou  flaštičku  a malinký rostl jak z vody.Ještě jsem zapoměla dodat, že po každém krmení se mu muselo jemě promasírovat bříško, aby se vykakal jinak by mohl dostat zácpu a mohl by mít potíže se střevama .A tak jsme pokračovali až do dne než začal vidět. Na ten den jsem se těšila nejvíc,je to něco nádherného,když otevřel očička (to bylo 21.září) naštěstí jsem byla přímo u toho , bála jsem se že budu zrovna v práci a propásnu to,bylo to tak roztomilé ,konečně si nás mohl prohlédnout a mě se v hlavě začalo honit to jak se bude jmenovat , jméno jsem měla nastarosti já ,tak jsem se ptala všech známých na různá jména a ta kamarátka Andrea mi řekla že by se mohl jmenovat Dixí, no a jak jsem večer usnula a ráno mě mamka vzbudila, tak mi řekla že ji napadlo Riky, no a já to nějak zkomolila a nakonec mu říkáme Rixí.Až teď v poslední době našim připomíná toho kresleného psa ze Simpsnů Spasitele ,to mě docela rozesmálo ,když mu taťka řekl Spasiteli.Mamka ho má moc ráda ,tak mu dělala králičí polévky s rozmixovanou mrkví,samozřejmě bez soli, jen tak čisteý vývar a mrkev na oči. Tu zbožňoval a ted už by si k ní ani nečuchl.Když měl měsíc, začali jsme mu dávat smetanové pribiňáčky a odtučněný tvaroh a už jsme ho učili jíst z talířku.          

 Ze začátku ho měl všude, ale po dvou dnech už  jedl sám.Byl a je velice chytrý a učenlivý pejsek a jsem na něj moc pyšná.Nejspíš to je taky tím, že máme ještě jednoho pejska 12-cti letého voříška Benečka, je velice vychovaný, umí taky nějaké  povely ,ale i lumpačí a malý to od něj hned odkoukal, tak je zatím jeho vzor. Beneček už je klidný pejsek, co má rád svůj klid ,ale občas když si spolu hrají, tak mi připomíná pořád štěně,jsem ráda že ho přijal do rodiny a jde vidět že ho má rád. Další návštěva veterináře proběhla taky v pořáku. Zkontroloval nám ho , zvážil a odčervil.To už vážil v měsíci a půl necelé dvě kila a byl taková kulička ,ale během dvou týdnu se neuvěřitelně vytáhl hlavně v nohách.Nejvíc jsme se báli toho, jak mu budou růst první zoubky. Ty mu rostly,když měl tak měsíc ,tak jsme si říkali co nám všechno rozkouše,ale nebylo to tak hrozné zajímalo ho všechno ,ale když jsme mu párkrát řekli že to nesmí ,tak to pochopil měl a má do dnes spustu hraček.Tak kousal hračky a nás do ruk a jediná jeho slabost byly papuče, těch nám pár rozcupoval. Taky si veškeré věci které našel nosil do pelechu.Ne že by je tam odnesl a kousal,on je tam schoval a tím to haslo a my jsme  hledali a teď vím, že když něco hledám ,kde to najdu.Po čase po druhém měsíci mamka viděla reklamu na psí záchod ,jelikož byl maličký a po venku chodit nemohl , už byla zima, tak jsme mu ho objednali.Ze začátku to bylo těžké, než jsme mu to vysvětlili trvalo to asi měsíc a půl, ale naučil se a od té doby tam chodí a když jsme začali chodit ven na menší procházky, tak se venku nechtěl ani vyčůrat ,byl tak zvyklý na svůj záchod ,který měl v teple,že když se vrátil domů,tak ho použil.Nejspíš to taky bylo tím, že ten záchod je udělaný jako umělá tráva a venku byla tráva zasněžená a z toho byl zmatený chudáček.Další věc na kterou jsem se těšila byly jeho první Vánoce . Beneček, ví, jak to chodí, že se strojí stromeček. Letos už jsem na to měla pomocníky dva,bylo krásné sledovat Rixíka jak je z toho unešený, ke všemu si chtěl čichnout ,všechno sledoval. Největší jeho zážitek pro něj byl ,to si teda jen myslím ,jak mamka pekla cukroví, tak to se jí motal pod nohama a čekal,zda ji něco nespadne.Byl schopný tam s ní stát od rána do večera a pect s ní.Po vánoční večeři ,je ve zvyku zazvonit zvonečkem ,děláme to hlavně kvůli Benečkovi ,ví, že když se zazvoní, jdou se rozbalovat dárky a samozdřejmě nejvíc toho dostane vždy on. Rixí nechápal co se děje,zazvonili jsme zvonečkem a Beník běžel  ke stromečku vyskočil na židli ,kterou jim tam mamka připravila a začal štěkat. Rixí se opičil, pak štěkali oba a vypadalo to jako by tam štěkali koledy. První dárek dostali oni-nějaké pamlsky a plyšáky, je  k nezaplacení tenhle zážitek.Měli z toho radost jak malé děti a já jsem měla radost z nich. Silvestr taky zvládl ,je moc šikovný.V lednu jsme začali trénovat sedni a docela už to jde, když ví že mám nějakou dobrotu, tak to i udělá ,teď už chci začít s pořádným základním výcvikem a jestli to půjde dobře, tak ve výcviku pokračovat...Jediná věc co nevím je ,co z něj vlastně vyroste ,jestli to je voříšek nebo nějaký kříženec nečeho s něčím, co myslíte vy??